Ač se snažím na to nemyslet, každým dnem si přeji, aby už se malé chtělo na svět. I když se cítím fyzicky i psychicky dobře, přeci jen je pár věcí, které mě omezují. Poslíčky jsou čím dál silnější a objevují se už i ve vlnách. Když mě to zastihlo poprvé, tak jsem si myslela, že jsou to kontrakce, jelikož jsem do té doby měla spíš takové menstruační bolesti. Když jsem si ale dala teplou sprchu, bylo to pryč. Piju maliník, jím lněné semínko a tak jednou za dva až tři dny cvičím s Aniballem – prostě podle nálady.
V úterý jsem byla na kontrole u mé porodní asistentky, která mě mile přivítala – jako vždy. Natočila mi monitor miminka, který byl dle jejích slov ukázkový. Vše ostatní bylo také v pořádku. Vyzpovídala jsem jí ještě ohledně některých věcí u porodu a další schůzku máme domluvenou za týden ve středu – v den termínu.
Doma je vše nachystané. Přítel je se mnou doma, protože si dobírá dovolenou. Už se jen staráme o chod domácnosti a do žádných větších inovací už se nepouštíme. Zhruba obden chodíme na vánoční trhy nasávat vánoční atmosféru. Vždy to máme s přítelem jako takové rande. Dáme si svařák (já teda maximálně horké jablíčko nebo dětský punč), něco dobrého a hezky si popovídáme. I když jsme přes den spolu, tak si společné chvíle rádi takhle něčím ozvláštňujeme. I téměř po pěti letech společného soužití se máme moc rádi a já jsem zamilovanější víc, než když jsme spolu začínali.
Už jen čekáme na příchod naší dcery. Ze všech stran několikrát za den slýchám, jestli jsem ještě celá, ale to k tomu závěru patří. To je pro tento týden vše.